Francouzská kinematografie zůstává nejsilnějším evropským filmovým průmyslem a přestože jsme za poslední roky mohli sledovat některé negativní jevy související se snahou o protekcionalismus evropského, potažmo francouzského filmu na úkor toho zámořského, Francie stále dokáže v průběhu roku nabídnout množství pozoruhodných a kvalitních snímků. Mnohým z nich se české distribuční společnosti vyhýbají a právě proto je jedinečná šance spatřit některé výborné a zajímavé filmy v nabídce každoročního Festivalu francouzského filmu, který probíhá v několika městech České republiky. Několik snímků se podařilo shlédnout i nám a naše dojmy pak shrnout v tomto článku. Součástí postřehů z dvanáctého ročníku festivalu je i recenze filmu „La Vida Loca“ nedávno tragicky zesnulého dokumentaristy Christian Povedy, na kterou se můžete těšit zítra.

ŠACHOVÁ KRÁLOVNA

„Sportovní“ drama se sociálním přesahem anebo jen romance postrádající nepříjemný cukrkandlový nádech zámořské produkce? V jistém slova smyslu by se nejnovější dílo režisérky Caroline Bottaro dalo za považovat obojí dohromady. „Šachová královna“ zaujme především velmi příjemnými hereckými výkony, kterým vévodí ústřední dvojice ve ztvárnění Sandrine Bonnaire a Kevina Klinea, a kouzelně nasnímanými korsickými exteriéry. Příběh sociálně nepříliš dobře situované ženy živící se úklidem v jednom z přímořských hotelů, jejíž stereotypní životní a rodinnou prázdnotu vyplní nenadále objevená vášeň pro šachy, spěje ke vcelku předvídatelnému finále, včetně paralelně plynoucí dějové linie zobrazující zárodek nenaplnitelné romance. Film, který si v zásadě na nic nehraje, těží hlavně z poetiky starších francouzských snímků a vkusně nenásilnou formou tak navazuje na její tradici. Nicméně místy do popředí vystupující snaha sdělit „něco víc“ se povětšinou míjí účinkem a snímek tak v důsledku zanechá pouze příjemný, komorní a nikterak hluboký dojem.

Joueuse
Francie 2009, 100 min.
Režie: Caroline Bottaro
WWW: www.joueuse-lefilm.com

(Dalas)

NA POČÁTKU

Co se stane, když do městečka frustrovaného přes dva roky přerušenou stavbou dálnice a decimovaného nezaměstnaností a bezvýchodností dorazí toulavý podvodníček převlečený za zaměstnance obří stavební společnosti? Naprosto neuvěřitelná story, jejíž nepravděpodobnost zcela kontrastuje s faktem, že byla natočena podle skutečných událostí, v brilantní režii Xaviera Giannoliho pohltí strhujícím vzestupem svědomí bezcitného zloděje, kterému se věci tak trochu vymykají z ruky. Tváří v tvář celému městu, které do jeho rukou zcela bezostyšně svěří veškeré své naděje a očekávání ekonomicky světlých zítřků, nedokáže v rozhodujícím okamžiku prostě jen sbalit nashromážděnou kořist a v duchu své předchozí tradice zmizet. „Na počátku“ není jen melodramatickým příběhem o (pozdní) proměně jednoho lumpa, ale zároveň i dobrou sondou do fungování státního byrokratického aparátu, kde pravá a levá ruka spolu příliš nekomunikují. I navzdory patetičtějším závěrečným minutám lze „À L´origine“ považovat za jeden z nejzdařilejších počinů francouzské kinematografie z poslední doby. Kromě přesvědčivé režie a působivé kamery se na tom výraznou měrou podepsal i skvělý výkon Françoise Cluzeta v hlavní roli a neméně povedené obsazení vedlejších postav, včetně obtloustlého šmelinářského kápa v podání Gérarda Depardieu.

L´origine, À
Francie 2009, 150 min.
Režie: Xavier Giannoli
WWW: www.europacorp.com/dossiers/alorigine

(Dalas)

LEHKÉ ZACHVĚNÍ ZEMĚ

Čas: velkých vesmírných objevů. Místo: zapadákov někde hluboko v šedé zóně Francie. Osoby: malíř, šofér, kluci, správce smetiště, vědkyně. Obsah: Analýza lidské malosti. "Léger tremblement du paysage" v kostce. Film, které jedny uspí, druhé urazí naprostou nedějovostí, třetí nadchne duchaplným sarkasmem, s jakým vedle sebe staví směšnou denní rutinu obyčejných lidí a velikost vesmíru, jež se v té době naplno otevíral lidskému chápání. Báječně zrežírovaná esej vrší a opakuje banality, které prostupují pouliční filozofické výklady světa, času a historie. V tom nesmyslném sousedství omezenosti člověka a neuchopitelnosti všehomíra vzniká cosi jako univerzální obraz toho, co obnáší býti člověkem. Přitom Philippe Fernandez se chvilku absurdního, chvilku zdrcujícího existencialismu dobírá zcela bez intelektuálního kličkování a filmového symbolismu. Jeho radikální obyčejnost evokuje postupy nové vlny, onu závratnou hloubku všedního dne, v němž se odráží všechny velké lidské touhy: změřit hloubku světa, vypořádat se s nedosažitelnými hvězdami, které nás týrají, s vlastní konečností, s půdou pod nohama, která se chvěje a kdykoli může naše bytí ukončit. „Léger tremblement du paysage" je zcela anachronickým snímkem, který svou náladou i formou odkazuje někam do 60. let. Svým bizarním humorem se vymyká všemu, co se dnes považuje za vtipné. Proto připomíná zjevení.

Léger tremblement du paysage
Francie 2008, 85 min.
Režie: Philippe Fernandez

(Marigold)

WELCOME

Tristní podmínky válečných uprchlíků v Calais posloužily režisérovi Philippu Lioretovi jako kulisa poněkud okoukaného motivu přátelství dvou světů a zapovězené lásky. Kurd Bilal a stárnoucí plavčík Simon se seznamují v bazénu. Irácký mladík chce přeplavat kanál La Manche a dosáhnout břehů Anglie, kde na něho čeká jeho milovaná dívka. Simon chce zapůsobit na Marion, ženu, s níž se rozvádí. Nikoho nepřekvapí, že vznikne silné pouto, které připomíná vztah otec-syn a k divákovi vysílá jasný signál: jsou jiní, přesto stejní, mějme je rádi. Podobný aktivismus nemám filmu „Welcome" za zlé, přesto se těžko ubránit dojmu, že problém migrace by se v současné kinematografii mohl obejít bez mondénních schémat a zplošťování problému. Ačkoli obrysy stavu tak, jak je Lioret líčí (státní šikana, xenofobie, represe takřka totalitní, práskačství mezi sousedy), jsou zneklidňují, sladká romantická omáčka kolem jim na naléhavosti spíše ubírá. Navíc, jak chcete bez výhrad sympatizovat s filmem, který vrcholí detailem na slavícího Christiana Ronalda?

Welcome
Francie 2009, 110 min.
Režie: Philippe Lioret

(Marigold)

PROROK

Vrchol evropského filmového roku i vrchol festivalu francouzského filmu, jak jinak mluvit o filmu, který vyvolal takový rozruch, jako Audiardův "Prorok"? Vězeňský epos o zelenáčské nule, která se vypracuje až na velkého kápa rozzuří všechny milovníky drsné romantiky gangsterek – i když se "Prorok" v obrysech k tomuto žánru hrdě hlásí, formálně i obsahově zcela rozrušuje jeho navyklý řád. Především se jedná o pozvolný a zevrubný rozbor jednoho osudu, který popírá jakoukoli morálku, jakýkoli étos zločinu. Žádná velká rodina se svými zákony, nýbrž soubor bestiálních predátorů, které lze pokořit jen odhození všeho humánního. A vězení, prostor kultivace a nápravy, tu slouží spíše jako zesilovač než jako brzda. Audiard pracuje na vskutku epické ploše s větveným příběhem i složitou hlavní postavou, jejíž povaha zůstane natrvalo hádankou: je to prorok, člověk požehnaný, nebo jen nehorázný klikař? Tak jako tak, trestanec Malik el Djebena přináší vizi světa, kterou známe např. z italské „Gomorry". Vizi světa rozkladu a bezpáteřnosti. Audiardovu filmu by nejspíš prospěla větší sevřenost a menší rozbíhavost dějové linie, přesto skrze svou sugestivní atmosféru a cynické finále přináší neurvalou diváckou facku, jakou umí zasadit jen skvělá dramata.

Prophète, Un
Francie 2009, 150 min.
Režie: Jacques Audiard
WWW: www.un-prophete-lefilm.com

(Marigold)

MIKULÁŠOVY PATÁLIE

Malý Mikuláš a jeho bezstarostný život plný naivních lapálií bere útokem stříbrné plátno. Kdo se těšil na animák, má smůlu. Hodní strýčkové z Francie se letitý idol všech věčně nedospělých chlapců rozhodli vtěsnat do hraného celovečeráku. Zvolili takový zvláštní kočkopes mezi civilní a stylizovanou podívanou, která chce působit hravě, pastelkově a optimisticky (možná trochu po vzoru „Amelie z Montmarteru", jen více pro robátka). Na diváka se tak řítí malý Mikuláš v rozkošně afektovaném balení, v němž se ale vytrácí ono nepolapitelné a nezachytitelné kouzlo dětského vypravěče, pro nějž je svět jeden velký otazník a jedna velká hra. „Mikulášovy patálie" na plátně zkoušejí pobavit malé i velké, ale pro malé jsou někdy až příliš prkenně dospělé, pro velké zase často ulétávají k poněkud lacinému humoru. Každopádně v žánru dětského filmu nabízí Mikuláš celkově příjemnou zábavu, která neurazí. Jen ta velká legenda Goscinnyho rošťáckého textu a Sempého poetického humoru kreseb pořád visí nad snímkem, který určitě mohl být lepší. Snad kdyby si vzal příklad ze Smyczkových „Bylo nás pět" – to bylo přeci propracované a sugestivní retro, kde zůstalo dítě a dospělák ve vzácné rovnováze. Filmový Mikuláš je poněkud janek. Ale sympatický.

Petit Nicolas, Le
Francie 2009, 91 min.
Režie: Laurent Tirard
WWW: www.wildbunch-distribution.com/site/petitnicolas/

(Marigold)

ANTIKRIST

Žena jako tvor vzešlý z temných sil přírody, muž jako produkt arogantního intelektu, který si nárokuje úplné poznání zákonitostí světa. Ráj jako heretický protipól křesťanského ideálu – neproniknutelný les, ovládaný temnými rozmary přírody. A na počátku ne slovo, ale smrt dítěte, která ženu uvrhne do temného oceánu žalu a v muži vytvoří mylný dojem, že ji dokáže pochopit a pomoci. Stačí jen pochopit, čeho se milovaná bytost děsí – přírody, satana, nebo...? Lars von Trier převedl na plátno morbidní vizi rozkladajícího se svazku dvou lidí. Narozdíl od předchozích filmů žádná nenápadná manipulace s divákem, ale frontální útok na dogmata a tabu. "Antikrist" je vskutku filmem primitivním. Nikoli primitivním ve smyslu „hloupý, zjednodušený", ale ve smyslu "reflektující primitivní síly, které od věků hýbou člověkem". Vizuál filmu umně kombinuje hyperstylizované záběry (zpomalované studie pohybu, ikonické výjevy jasně odkazující k tvorbě Andreje Tarkovského) a autenticky třaslavé studie postav skrze oko ruční kamery. Pro film typická kontradikce – ideově propracovaný druhý plán versus krutě naturalistický plán první. Vše závisí na ochotě diváka vnímat místy bezprecedentní bestialitu jako metaforu. Pak se na plátně odehrává jedna z nejděsivějších a nejvíce zdrcujících kapitol v uměleckém zobrazení vztahů muže a ženy. Trier se proměnil v osamělého exorcistu – a démoni létají z oken. Strach, smích, láska, nenávist, poznání i odsudek – „Antikrist" je jediný film hodný toho jména.

Antichrist
Dánsko / Německo / Francie / Švédsko 2009, 100 min.
Režie: Lars von Trier
WWW: www.antichristthemovie.com

(Marigold)

PANIKA V MĚSTEČKU

Kůň, Kovboj, Indián, 50 milionů cihel a naprostá apokalypsa. Surrealistická přípravka s pečetí toho nejvybranějšího amatérismu, smyslu pro nesmysl a žhoucí lásky k pokleslostem. Francouzko-belgická taškařice „Panika v městečku" nerozdování snad jen ty, co mají v hlavě cihly. Jinak totiž tenhle animák, který svou zbrklostí a překotností připomíná oslnivé ohňostroje dětské fantazie a bezelstnost her, kde se používá vše, co je zrovna při ruce. Na operačním stole se nepotkávají deštník a šicí stroj, nýbrž prase s traktorem. Zemitá venkovská podívaná, která příznivce digitální animace pohřbí šest stop hluboko barbarskou nedokonalostí, má srdce ryzího blázna. A pokud nezblázní i vás, nechte se kopnout koněm.

Panique au village
Belgie / Francie / Lucembursko 2009, 75 min.
Režie: Stéphane Aubier, Vincent Patar
WWW: www.paniqueauvillage.com

(Marigold)